Na základě anamnézy – informací od majitele, sledování článků, klinického vyšetření a příznaků. Tasemnice se můžou těžko dokazovat koprologickým vyšetřením, protože články jsou pohyblivé a nemusí se v truse nacházet, existují i nové metody na stanovení přítomnosti antigenu tasemnice z trusu.
Zahrnuje podání léčiv na odčervení a taky přípravků proti zevním parazitům, aby se zamezilo dokončení vývojového cyklu tasemnice a opakovanému nakažení. Prevencí je ochrana psů proti ektoparazitům, hlavně blechám a pravidelné podávání odčervení.
Tasemnice jsou ploché červy parazitující ve střevě. Existuje mnoho druhů tasemnic, psy jsou nejčastěji postižené druhem Dipylidium caninum.
Tasemnice vylučuje do střeva vyzrálé koncové články svého těla obsahující vajíčka, které se dostávají do prostředí přes konečník většinou s trusem, ale i bez nej, protože jsou pohyblivá.
Přenáší se prostřednictvím mezihostitele, který snědl vajíčka a ty se v něm vyvíjí na larvální stadium tasemnice – boubel (cysticerkoid). Ve vývojovém cyklu D. caninum sehrávají důležitou roli blechy, kterých larvy můžou vajíčka sníst, ty se vyvíjejí na cysticerkoid a v dospělé bleše jsou následně sežrané psem. Po snědení blechy psem se při trávení uvolní v jeho střevech hlavička tasemnice, která se přichytí háčky na sliznici a začne růst.
