Mimo svou domovinu, kde byl a je využíván jako lovecký pes, je poměrně vzácný. Je o něco menší než jeho blízký příbuzný norský losí pes šedý, je také o něco méně samostatný a tedy více vázaný na člověka. Jeho výchova je tudíž snazší, nicméně je zapotřebí mu poskytnout dostatek pohybu a zaměstnání, hodí se tedy pro aktivní lidi. Na své rodině velmi lpí, bývá přátelský i k cizím lidem.
