I když možná máte psíka mladého a aktivního, který si drápky obrousí při pravidelných procházkách, jednou přijde den, kdy toho již tolik nenaběhá a bude potřeba se o drápky starat a udržovat je v přiměřené délce. Pohyb s přerostlými drápky je pro psa nepříjemný, nehledě na to, že při chůzi se takovému zvířeti mění mechanika pohybu a pokud se problém neřeší, výsledkem může být poškození a bolesti pohybového ústrojí v důsledku nerovnoměrného zatěžování těla.
U jednotlivých plemen psů se liší tvar tlapky i délka drápů, nicméně k rozpoznání přerostlých drápků poslouží následující jednoduchá pomůcka: postavte psa na rovnou tvrdou podložku, a pokud se drápky nedotýkají podložky, je vše v pořádku.
Jako u všech ostatních dovedností, i zde je vhodné nacvičovat manipulaci s tlapkami a spolupráci při ošetřování drápků v době, kdy to ještě není zapotřebí a máme tedy jednak dost času a jednak si psík nespojí tuto proceduru s negativním zážitkem. Pokud už máme psa, který si odmítá nechat na tlapky byť jen sáhnout, je vhodné postupné navykání, kdy začínáme s dotekem tam, kde to psík bez obtíží snese, klidně v oblasti ramene a po malých krůčcích se suneme níže a níže k samotné tlapce, vždy s pochvalou a odměnou. Pokud si nevíme sami rady, je lépe vyhledat pomoc zkušeného trenéra.
Při úpravě psích drápků nejsme odkázáni jen na obligátní kleště, ale můžeme zvolit i další možnosti.
Nejobvyklejší nástroj ke krácení drápků. Je lépe vybírat kleštičky se dvěma čepelemi proti sobě, protože kleště s jednou čepelí – tzv. gilotina – drápek zbytečně stlačí a zhmoždí. Není nutné kupovat kleště nikterak velké, naopak s velikostí „akorát do ruky“ se lépe manipuluje. Důležité je udržovat čepele ostré a stříhat drápek postupně po kouscích, protože i když lůžko u světlého drápku vidíme, nemusí to nic znamenat a můžeme drápek tzv. zastříhnout. A jeden tip: hodně pejsků si při nácviku manipulace s tlapkami a přikládání kleštiček na drápek vede dobře do okamžiku, než kleště cvaknou a pes se lekne. Podobný zvuk jako při stříhání drápků vzniká při stříhání těstovin – špaget či makarónů – můžete tedy psíka již dopředu na „cvaknutí“ přivykat.
Tento nástroj je velmi tichý a jemný, psi ho dobře snášejí, a tudíž je vhodný tam, kde se pes manipulaci s drápky teprve učí nebo tam, kde je péče pravidelná a není tedy nutné drápek krátit o velký kus. Oproti použití kleští je tato metoda daleko pomalejší, což je ovšem výhodné jednak pro trénink – nutí nás to cvičit častěji – a jednak dokážeme lépe posoudit strukturu drápku a rozpoznat, kde začíná lůžko. Použít můžeme buď kosmetické pilníky pro lidskou potřebu nebo na dřevěný špalík nalepíme kousek jemného smirkového papíru.
Oproti kleštím je její použití podobně jako u pilníku k drápkům šetrnější, lépe rozpoznáme, kde začíná lůžko a neriskujeme jeho poranění. Práce s bruskou je relativně rychlá, nicméně jejich nevýhodou jsou vibrace a zvuk, který vydává, je tedy potřeba věnovat nácviku delší dobu. Zvolit můžeme buď brusku přímo určenou k ošetření psích drápů nebo můžeme koupit i nějakou malou v hobbymarketu – vybírejte ty s menší rychlostí a také vyzkoušejte hlučnost.
Použití brusné podložky je ideální tam, kde nácvik stříhání teprve probíhá nebo tam, kde postačí drápky jen trochu udržovat. K výrobě potřebujeme nějakou podložku – například dřevěnou desku, ke které připevníme smirkový papír. Pes bude jistě zvědavý, co jsme mu připravili, vyčkáme, až po desce hrábne tlapkou, pochválíme a odměníme – při troše trpělivosti a pravidelném cvičení jistě brzy přijde na to, co má s podložkou dělat.