Na povrchu psích zubů se, stejně jako tomu je u nás, vytváří zubní plak. Pokud se plak na zubech ponechá, stává se živnou půdou pro bakterie, následně dochází k jeho mineralizaci a ke vzniku zubního kamene. Není-li zubní kámen odstraněn, bakterie v něm žijící postupně zapříčiní vznik zánětu dásní (gingivitis) a následně pak zánět závěsného aparátu zubu (paradentózu). Nakonec dochází ke ztrátě zubu, ovšem zánětlivé změny mohou postupovat dál – do kostního podkladu dutiny ústní, kdy dochází k destrukci kostní tkáně a proces může vyústit v patologickou zlomeninu čelisti. Není zřejmě třeba zmiňovat, že všechny tyto změny jsou pro psa bolestivé a nepříjemné. Avšak ohroženo není pouze zdraví ústní dutiny, ale celého organismu, neboť ze zubního kamene a zánětlivých ložisek se bakterie uvolňují do krevního oběhu a mohou poškodit jednotlivé orgány v těle, zejména pak srdce a ledviny.
Postižena mohou být všechny plemena, ale častěji se tyto problémy vyskytují u příslušníků malých plemen.
Nejlepší prevencí je každodenní mechanické odstranění zubního plaku, a to ideálně kartáčkem a pastou. Kartáček můžeme zvolit buď přímo určený pro psy nebo můžeme sáhnout i do sortimentu pro lidskou potřebu – zde vybíráme kartáček dětský a co nejměkčí. Pokud máme malého pejska, kterému se kartáček do tlamičky prostě nevejde, můžeme použít kartáček, jenž se navléká na prst, k dostání jsou i jednorázové prstové návleky, eventuálně lze prst omotat čtverečkem gázy.
Použití pasty lze jedině doporučit, bylo prokázáno, že zejména enzymatické pasty mají vliv na snížení množství zubního plaku i bez následné mechanické očisty (pokud takovou pastu použijeme společně s kartáčkem, bude efekt samozřejmě daleko větší). Volíme zásadně pastu určenou pro psy, protože psi ji nevyplivují, ale polykají, k čemuž lidské zubní pasty nejsou absolutně vhodné a mohou psům způsobit zažívací obtíže, nehledě na to, že často obsahují pro psy toxický xylitol.
Žvýkací plátky, dentální granule, ústní vody či doplňky stravy z mořských řas bereme spíše jako podpůrné prostředky, které také svým dílem přispívají ke zdraví ústní dutiny, ale rozhodně plně nenahradí mechanické odstranění plaku. Je to podobné, jako bychom si ráno místo vyčištění zubů vzali žvýkačku.
Jako u všech procedur týkajících se péče o psa, i tady se vyplatí začít s ošetřením zubů již ve štěněcím věku. Před kompletní výměnou dočasného chrupu za trvalý spíše jen učíme dotekům v okolí tlamičky, neboť dásně mohou být v tomto období bolestivé a nechceme, aby si štěně spojilo čištění s bolestí. Nejlepší doba k zahájení péče o zuby je tedy po prořezání trvalých zubů.
Naneseme pastu na kartáček a jemnými krouživými pohyby čistíme zejména vnější stranu zubů od řezáku až po stoličky. Plak se v menší míře pochopitelně tvoří i na vnitřní straně, a pokud to majitel zvládne, je dobré vyčistit i tato místa, nicméně málokterý pes vydrží delší dobu s otevřenou tlamou, tady je to otázka buď povahy – jsou takoví psi, kterým skutečně téměř nic nevadí – nebo dokonalého tréninku. Ideální je každodenní frekvence čištění, pokud se povede alespoň dvakrát týdně, je to lepší než nečistit vůbec.
Ani u psů, u kterých chce majitel s čištěním zubů začít v dospělém věku, není nic ztraceno. Pokud to psík akceptuje, můžete začít rovnou. Bohužel existuje značné procento psů, kteří pokusy o ošetření ústní dutiny striktně odmítají. Zde je potřeba pejska navykat postupně na dotek v oblasti tlamičky, vždy za odměnu. Jakmile nacvičíme tuto fázi, můžeme zkusit pozvolna odhrnovat pysky, poté se postupně začít dotýkat jednotlivých zubů směrem zepředu dozadu – od řezáků ke stoličkám. Teprve až když zvládneme se prstem dotknout zubů a dásní, vezmeme kartáček a zpočátku se opět pouze dotýkáme a nakonec po malých krůčcích zařazujeme opatrné čištění. Pokud psík akceptuje doteky prstem, ale kartáček odmítá, je možné zvolit návlek na prst nebo prst omotat kouskem gázy a čistit tímto způsobem.